Tenhle článek není o rychlém úspěchu zalitém sluncem. Je o tvrdé realitě podnikání. A především o tom, co mi tahle změna přinesla – krátkodobě i dlouhodobě. O pádech, pochybnostech a chvílích, kdy jsem byla připravená to vzdát. A hlavně o tom, proč bych to dnes neudělala jinak.

Jak jsem se dostala ke „své práci snů“

Vždycky jsem chtěla pracovat v consultingu. A i když mě první těhotenství přivedlo rovnou ze státnic na mateřskou, osud mě ke snu vrátil. Když měla Markétka rok, přihlásila jsem se do výběrového řízení jedné z top 3 consulting firem na světě.

Upřímně – ani jsem netušila, jak prestižní to místo je. A taky jsem neměla čas se na výběrko připravovat. Byl covid, hlídání odpadlo, takže jsem ho zvládla s ročním dítětem na klíně. Pravou rukou jsem počítala a řešila případovou studii, levou bavila dceru, aby nezlobila. Budoucí šéf byl v šoku – prý něco takového ještě neviděl. Přijali mě.

Práce snů… nebo noční můra?

Nastoupila jsem. S ročním dítětem za krkem a ve třetím měsíci těhotenství. Zaměstnavatel byl osvícený, takže to pro něj bylo v pohodě. Ale to, že se v tomhle odvětví se běžně pracuje 50+ hodin týdně, jsem bohužel zjistila až ve zkušebce.

Bylo to brutálních 5 měsíců. Manžel se ujal celé péče o domácnost i o dítě, já byla nonstop zavřená v pracovně. Pak jsem sice odešla na druhou mateřskou, ale už po 6 měsících jsem se k práci vrátila – na dohodu, 10 hodin týdně. Bavilo mě to. Milovala jsem to. A když byl Péťovi rok, nastoupila jsem na projekt na 30 hodin týdně. A po nocích jsem začala budovat vlastní podnikání. Zpětně si říkám, kde jsem na to všechno tehdy vzala sílu 🙂

Jenže moje dny vypadaly asi takhle:

🔹 Ráno honem nahnat děti do školky.

🔹 Letět do kanceláře, pracovat na 120 %.

🔹 Vyzvednout děti, postarat se o domácnost.

🔹 Uspat je a sednout si k počítači.

🔹 A druhý den nanovo.

Největší stres? Že jsem nikdy nevěděla, jestli se ráno probudím do normálního dne… nebo bude některé z dětí nemocné. První rok ve školce nás nemoci provázely pořád. S manželem jsme neustále řešili, kdo co zruší, kdo zůstane doma, kdo bude žonglovat s cally a nemocným batoletem za krkem.

Po 8 měsících tohohle šílenství jsem řekla dost. Co mě probudilo? Když jsme v prvním trimestru přišli o naše třetí miminko. Tehdy jsem se zastavila. A pochopila, že tohle už nechci. Že je potřeba říct něčemu DOST.

V lednu 2023 jsem se papírově vrátila na mateřskou a začala se naplno věnovat podnikání. A v srpnu (se srdcem v kalhotách) jsem podala výpověď.

Krátkodobý šok vs. dlouhodobá svoboda

Co mi to přineslo hned?

• Míň stresu.
• Větší kontrolu nad svým časem.
• Flexibilitu – když byly děti nemocné, prostě jsem s nimi zůstala doma.

Ale… Ukázalo se, že ani v podnikání nejde být na děti s manželem jen dva. Měla jsem konzultace, workshopy – nemohla jsem je rušit jen proto, že děti onemocněly. Tak jsme našli chůvu.

A negativa?

• Přišla jsem o předvídatelný (a štědrý) příjem.
• První měsíce jsem měla z podnikání sotva 20 tisíc – tvrdý pád ze 100+.
• Bylo štěstí, že nás ten rok finančně táhl manžel. Jinak bych si to asi nemohla dovolit.

Dlouhodobě?

• Nejtěžší bylo srovnat se s tlakem na výsledky. Ale právě to mě donutilo změnit strategie, cílovku… a konečně se naučit prodávat.
• Musela jsem si uvědomit, že nemám šéfa. Nemůžu celé dny odpočívat. Potřebovala jsem najít rovnováhu mezi volným časem a produktivní prací – a to dnes učím i ženy v mastermindu BFF.
• Byly chvíle, kdy se mi fakt nedařilo. Brečela jsem manželovi na rameni, přemýšlela o návratu do zaměstnání a hledala si brigádu.

Ale kdybych ten krok neudělala, moje podnikání by se nikdy nedostalo tam, kde je dnes. Přestala jsem ho dotovat z výplaty, začala ho brát vážně a ono mohlo konečně růst.

Přišel happy end?

Když tenhle článek píšu, je to přesně dva roky, co jsem se rozhodla odejít ze zaměstnání. A kde jsem teď?

✨ Můj byznys je 100% v souladu s tím, kdo jsem a co chci.

✨ Vydělávám stejně jako v zaměstnání – ale za polovinu času.

✨ Jsem s dětmi (nebo sama!), kdykoliv chci. Nemám jen 5 týdnů dovolené.

✨ Nemusím ráno vstávat na budík – a to je k nezaplacení.

Občas se mi zasteskne, když vidím bývalé kolegy, jak si odškrtávají tradiční kariérní milníky, po kterých jsem kdysi toužila. Ale pak otevřu Booking a naplánuju si prodloužený víkend na hezkém místě – a hned si vzpomenu, proč jsem odešla.

Chceš taky odejít na volnou nohu? Moje doporučení:

✔ Měj jasný plán – proč odcházíš, čeho tím chceš dosáhnout, co budeš dělat.

✔ Vyzkoušej si podnikání nejdřív „bokem“ – neodcházej, dokud nevíš, že to aspoň trochu funguje.

✔ Měj finanční rezervu – ať nejsi pod tlakem.

✔ Prober to s partnerem/dětmi – v tak zásadní změně potřebuješ jednomyslnou podporu, ne házet klacky pod nohy.

✔ Pokud můžeš, otestuj si to „nanečisto“ – vezmi si dovolenou nebo neplacené volno a zkus si měsíc, dva na volné noze.

✔ Nebuď na to sama – podpora (praktická i mindsetová) je klíčová.

A poslední rada? Nečekej na dokonalý okamžik. On nikdy nepřijde. Udělej si plán, obklop se podporou a jdi do akce. Protože za rok můžeš být pořád tam, kde jsi dnes. A nebo o obří kus dál.

Chceš najít všechno, co pro podnikání potřebuješ, na jednom místě? Přihlas se na ByzFair 2025!

A v tomhle článku se chci podělit, co s tím dělám. Protože možná v tom jedeš i ty… 

Věnuješ se svému byznysu od nevidím do nevidím. Každou volnou chvilku přemýšlíš nad podnikáním. A neustále odbíháš k telefonu, aby sis zapsala nápad, odpověděla na komentář nebo hodila něco do stories. A možná si říkáš, že trávíš tolik času prací proto, že nejsi efektivní. Že to děláš pomalu, že i to „nutné minimum“ ti zabere spoustu času. Že bys potřebovala naučit se, jak dělat míň a vydělávat víc.

Co když je ale problém jinde? Ve skutečnosti nepotřebuješ být efektivnější. Protože když zjistíš, jak automatizovat prodej, recyklovat obsah a delegovat, tak ti sice vznikne volný čas, ale ten zase rychle utopíš u monitoru v další práci.

Dobře to znám. Vždycky jsem měla práci, kterou miluju. Ambiciózní plány, železnou disciplínu a tempo, které málokdo v mém okolí stíhal. A tohle se s podnikáním jenom prohloubilo. Můžu dělat to, co mě skutečně naplňuje, kde mám flow a hlavně nikdy není hotovo, vždycky je něco dalšího, co bych mohla/měla.

Na jednu stranu je to obrovský dar. Na druhou velké prokletí.

Bohužel žijeme ve společnosti, která tyhle kvality nadměrně až nekriticky oslavuje. Vnímá workoholismus jako přednost a ne jako nebezpečnou závislost. (Podnikatelé a politici se chlubí, kolik hodin pracují a jak málo spí.) A to je průšvih. 

Workoholici totiž práci upřednostňují před vším ostatním. A tak tím trpí partnerský vztah, děti, přátelé, ale třeba i vlastní zdraví.

Je totiž strašně jednoduché a lákavé utéct od situací, které jsou náročné (vztekající se dítě, partnerská krize, vlastní nepříjemné pocity, ..), k něčemu, co nám jde, baví nás a uspokojuje. Pro někoho jsou to herní automaty, pro někoho alkohol a pro workoholiky je to práce. Workoholismus je závislost jako každá jiná. A jako další závislosti, i tahle ničí vztahy, rodiny a zdraví.

Takže si nalij čistého (nealko) vína: Vážně chceš strávit celé dny za počítačem nebo s telefonem v ruce? Zanedbávat partnera, děti a svoje vlastní zdraví?

Já ne.

Nechci, aby moje děti přestaly mít zájem se mnou trávit čas.
Nechci, abychom se s manželem odcizili a rozvedli.
Nechci v pětatřiceti umřít na infarkt nebo rakovinu.

Tak se svým workoholismem statečně bojuji.

Co mi funguje?

1. omezovat technologie a sociální sítě
2. najít něco, co mě vážně baví a vyžaduje to minimální úsilí (pro mě audioknížky – beletrie, ne osobní rozvoj)
3. plánovat si nepráci na to-do list a do kalendáře
4. dobíjet energii správným typem odpočinku (hlavně smyslový a mentální)
5. vytvořit si podporující rutiny, které vytváří rovnováhu
6. komunikovat se svým okolím, co a proč se děje

A přestože se znám a vím, že je to moje téma, tak občas stejně uklouznu. Třeba když v posledních 3 týdnech mám opravdu hodně zajímavé práce (dokončení Průvodce kampaní, 3 prodejní vlny, přednáška na kongresu, nová služba).

A pak si všimnu, že trávím většinu dne zavřená v pracovně. A když už z ní vylezu, tak jedině s telefonem v ruce.

A tak začnu zase od začátku. 

1. V noci nechám telefon v jiné místnosti.
2. Na soboty si naplánuju, že budu offline.
3. Domluvím si s rodinou konkrétní aktivity (a dám si je do kalendáře).
4. Napustím si vanu, pustím seriál a nevěnuju se u toho práci 
5. Začnu chodit v půl desáté spát a ráno cvičit.

S velkou laskavostí k sobě. Protože nemá smysl se pranýřovat a trestat za to, že jsem uklouzla. Můj mozek je prostě k závislostem náchylný. Ať kvůli zvýšené citlivosti na dopamin a nebo pro předchozí potlačená traumata.

Ale důležité je, že to nevzdám. Že si všimnu, že je potřeba něco změnit. Protože uvědomit si, že mám problém je první krok!

Chceš změnit svoje podnikání? Udělej se mnou první krok!

1. HLÍDÁNÍ

Pokud chceš brát podnikání vážně, nemůžeš to šudlat po nocích, když děti spí nebo po chvilkách u Tlapkové patroly.

S dětmi za krkem se něco udělat dá – já třeba při uspavání Ríšky v nosítku nahrávám hlasovky týmu, domlouvám rozhovory nebo brainstormuju nové nápady s byznys kámoškami.

Ale když se s dětmi snažím napsat prodejní mail, zabere mi to 5x tolik času, dělám chyby a ještě jsem nevrlá a podrážděná. A individuální konzultace už s dítětem nejdou (skoro) vůbec.

Pokud máš hlídací babičky, super! My to štěstí nemáme, takže se o děti dělím s manželem, lesní školkou a chůvou. Míra podpory se postupně vyvíjí, teď máme výpomoc na 3×6 hodin týdně. A o tom zase příště.

2. PLÁNY

Když už konečně najdu vzácnou chvilku na práci, nechci ji plýtvat na přemýšlení, co teda vlastně budu dělat.

Pravidelně tedy věnuju část pracovního část plánování, sepisování todo listu, ale i rozvrhování, co budu příští týden dělat kdy.

Čím míň času na práci máš, tím důležitější je, abys nějaký věnovala plánování! Vyhneš se díky tomu prokrastinaci, zahlcení a koukání do zdi.

3. REZERVA

A samozřejmě když máš děti, tak se plány neustále mění. Dítě je nemocné. Pak jsi nemocná ty (protože si to od něj chytila). Pak má školka zavřeno. A nakonec tvoje VA nepracuje, protože je nemocné její dítě.

Takže nezapomeň v každém plánu počítat s pořádnou rezervou, finanční i časovou. A když náhodou půjde všechno tak, jak si čekala, aspoň ti zbyde čas navíc na strategické úkoly a nebo…

4. ODPOČINEK

Tvůj výrobní prostředek jako infopodnikatelky je tvoje mysl a energie. Proto je dobíjení baterek a odpočívání nedílnou součástí práce.

Takže do svého plánu nezapomeň zahrnout i čas na koníčky, šlofíka, sport nebo kamarádky. A běda ti, jestli všechno hlídání strávíš u počítače.

BONUS: HRANICE

Svoji práci miluju a snadno bych jí věnovala všechen čas. Ale podnikám, abych žila, ne naopak. A proto moje podnikání potřebuje jasné hranice.

Třeba že po večeři už nepracuju. Aspoň ne každý den. A rozhodně ne dlouho do noci. Teda pokud nemám kampaň. 🙂

Nebuď na podnikání sama, pojď do toho se mnou!