Jmenuji se Katka a jsem workoholička

A v tomhle článku se chci podělit, co s tím dělám. Protože možná v tom jedeš i ty… 

Věnuješ se svému byznysu od nevidím do nevidím. Každou volnou chvilku přemýšlíš nad podnikáním. A neustále odbíháš k telefonu, aby sis zapsala nápad, odpověděla na komentář nebo hodila něco do stories.

A možná si říkáš, že trávíš tolik času prací proto, že nejsi efektivní. Že to děláš pomalu, že i to „nutné minimum“ ti zabere spoustu času. Že bys potřebovala naučit se, jak dělat míň a vydělávat víc 

Co když je ale problém jinde. Ve skutečnosti nepotřebuješ být efektivnější. Protože když zjistíš, jak automatizovat prodej, recyklovat obsah a delegovat, tak ti sice vznikne volný čas, ale ten zase rychle utopíš u monitoru v další práci.

Dobře to znám. Vždycky jsem měla práci, kterou miluju. Ambiciózní plány, železnou disciplínu a tempo, které málokdo v mém okolí stíhal.

A tohle se s podnikáním jenom prohloubilo. Můžu dělat to, co mě skutečně naplňuje, kde mám flow a hlavně nikdy není hotovo, vždycky je něco dalšího, co bych mohla/měla.

A na jednu stranu je to obrovský dar. Na druhou velké prokletí.

Bohužel žijeme ve společnosti, která tyhle kvality nadměrně až nekriticky oslavuje. Vnímá workoholismus jako přednost a ne jako nebezpečnou závislost. (Podnikatelé a politici se chlubí, kolik hodin pracují a jak málo spí.) A to je průšvih. 

Workoholici totiž práci upřednostňují před vším ostatním. A tak tím trpí partnerský vztah, děti, přátelé ale třeba i vlastní zdraví.

Je totiž strašně jednoduché a lákavé utéct od situací, které jsou náročné (vztekající se dítě, partnerská krize, vlastní nepříjemné pocity, ..), k něčemu co nám jde, baví nás a uspokojuje. 

Pro někoho jsou to herní automaty, pro někoho alkohol a pro workoholiky je to práce. Workoholismus je závislost jako každá jiná. A jako další závislosti, i tahle ničí vztahy, rodiny a zdraví.

Takže si nalij čistého (nealko) vína: Vážně chceš strávit celé dny za počítačem nebo s telefonem v ruce? Zanedbávat partnera, děti a svoje vlastní zdraví?

Já ne.

Nechci, aby moje děti přestaly mít zájem se mnou trávit čas.
Nechci, abychom se s manželem odcizili a rozvedli.
Nechci v pětatřiceti umřít na infarkt nebo rakovinu.

Tak se svým workoholismem statečně bojuji.

Co mi funguje?
1. omezovat technologie a sociální sítě
2. najít něco, co mě vážně baví a vyžaduje to minimální úsilí (pro mě audioknížky – beletrie, ne osobní rozvoj)
3. plánovat si nepráci na todo list a do kaledáře
4. dobíjet energii správným typem odpočinku (hlavně smyslový a mentální)
5. vytvořit si podporující rutiny, které vytváří rovnováhu
6. komunikovat se svým okolím, co a proč se děje

A přestože se znám a vím, že je to moje téma, tak občas stejně uklouznu. Třeba když v posledních 3 týdnech mám opravdu hodně zajímavé práce (dokončení Průvodce kampaní, 3 prodejní vlny, přednáška na kongresu, nová služba).

A pak si všimnu, že trávím většinu dne zavřená v pracovně. A když už z ní vylezu, tak jedině s telefonem v ruce.

A tak začnu zase od začátku. 
1. V noci nechám telefon v jiné místnosti.
2. Na soboty si naplánuju, že budu offline.
3. Domluvím si s rodinou konkrétní aktivity (a dám si je do kalendáře).
4. Napustím si vanu, pustím seriál a nevěnuju se u toho práci 
5. Začnu chodit v půl desáté spát a ráno cvičit.

S velkou laskavostí k sobě. Protože nemá smysl se pranýřovat a trestat za to, že jsem uklouzla. Můj mozek je prostě k závislostem náchylný. Ať kvůli zvýšené citlivosti na dopamin a nebo pro předchozí potlačená traumata.

Ale důležité je, že to nevzdám. Že si všimnu, že je potřeba něco změnit. Protože uvědomit si, že mám problém je první krok!

Chceš změnit svoje podnikání? Udělej se mnou první krok!