Proč jsem odešla ze své vysněné práce a začala podnikat

Měla jsem práci, o které jsem snila už na bakaláři. Pracovala jsem s chytrými lidmi, měla zajímavé úkoly, prestižní klienty a štědrou výplatu. Měla jsem všechno, co jsem si kdy přála… A stejně jsem odešla. Proč?

Tenhle článek není o rychlém úspěchu zalitém sluncem. Je o tvrdé realitě podnikání. A především o tom, co mi tahle změna přinesla – krátkodobě i dlouhodobě. O pádech, pochybnostech a chvílích, kdy jsem byla připravená to vzdát. A hlavně o tom, proč bych to dnes neudělala jinak.

Jak jsem se dostala ke „své práci snů“

Vždycky jsem chtěla pracovat v consultingu. A i když mě první těhotenství přivedlo rovnou ze státnic na mateřskou, osud mě ke snu vrátil. Když měla Markétka rok, přihlásila jsem se do výběrového řízení jedné z top 3 consulting firem na světě.

Upřímně – ani jsem netušila, jak prestižní to místo je. A taky jsem neměla čas se na výběrko připravovat. Byl covid, hlídání odpadlo, takže jsem ho zvládla s ročním dítětem na klíně. Pravou rukou jsem počítala a řešila případovou studii, levou bavila dceru, aby nezlobila. Budoucí šéf byl v šoku – prý něco takového ještě neviděl. Přijali mě.

Práce snů… nebo noční můra?

Nastoupila jsem. S ročním dítětem za krkem a ve třetím měsíci těhotenství. Zaměstnavatel byl osvícený, takže to pro něj bylo v pohodě. Ale to, že se v tomhle odvětví se běžně pracuje 50+ hodin týdně, jsem bohužel zjistila až ve zkušebce.

Bylo to brutálních 5 měsíců. Manžel se ujal celé péče o domácnost i o dítě, já byla nonstop zavřená v pracovně. Pak jsem sice odešla na druhou mateřskou, ale už po 6 měsících jsem se k práci vrátila – na dohodu, 10 hodin týdně. Bavilo mě to. Milovala jsem to. A když byl Péťovi rok, nastoupila jsem na projekt na 30 hodin týdně. A po nocích jsem začala budovat vlastní podnikání. Zpětně si říkám, kde jsem na to všechno tehdy vzala sílu 🙂

Jenže moje dny vypadaly asi takhle:

🔹 Ráno honem nahnat děti do školky.

🔹 Letět do kanceláře, pracovat na 120 %.

🔹 Vyzvednout děti, postarat se o domácnost.

🔹 Uspat je a sednout si k počítači.

🔹 A druhý den nanovo.

Největší stres? Že jsem nikdy nevěděla, jestli se ráno probudím do normálního dne… nebo bude některé z dětí nemocné. První rok ve školce nás nemoci provázely pořád. S manželem jsme neustále řešili, kdo co zruší, kdo zůstane doma, kdo bude žonglovat s cally a nemocným batoletem za krkem.

Po 8 měsících tohohle šílenství jsem řekla dost. Co mě probudilo? Když jsme v prvním trimestru přišli o naše třetí miminko. Tehdy jsem se zastavila. A pochopila, že tohle už nechci. Že je potřeba říct něčemu DOST.

V lednu 2023 jsem se papírově vrátila na mateřskou a začala se naplno věnovat podnikání. A v srpnu (se srdcem v kalhotách) jsem podala výpověď.

Krátkodobý šok vs. dlouhodobá svoboda

Co mi to přineslo hned?

• Míň stresu.
• Větší kontrolu nad svým časem.
• Flexibilitu – když byly děti nemocné, prostě jsem s nimi zůstala doma.

Ale… Ukázalo se, že ani v podnikání nejde být na děti s manželem jen dva. Měla jsem konzultace, workshopy – nemohla jsem je rušit jen proto, že děti onemocněly. Tak jsme našli chůvu.

A negativa?

• Přišla jsem o předvídatelný (a štědrý) příjem.
• První měsíce jsem měla z podnikání sotva 20 tisíc – tvrdý pád ze 100+.
• Bylo štěstí, že nás ten rok finančně táhl manžel. Jinak bych si to asi nemohla dovolit.

Dlouhodobě?

• Nejtěžší bylo srovnat se s tlakem na výsledky. Ale právě to mě donutilo změnit strategie, cílovku… a konečně se naučit prodávat.
• Musela jsem si uvědomit, že nemám šéfa. Nemůžu celé dny odpočívat. Potřebovala jsem najít rovnováhu mezi volným časem a produktivní prací – a to dnes učím i ženy v mastermindu BFF.
• Byly chvíle, kdy se mi fakt nedařilo. Brečela jsem manželovi na rameni, přemýšlela o návratu do zaměstnání a hledala si brigádu.

Ale kdybych ten krok neudělala, moje podnikání by se nikdy nedostalo tam, kde je dnes. Přestala jsem ho dotovat z výplaty, začala ho brát vážně a ono mohlo konečně růst.

Přišel happy end?

Když tenhle článek píšu, je to přesně dva roky, co jsem se rozhodla odejít ze zaměstnání. A kde jsem teď?

✨ Můj byznys je 100% v souladu s tím, kdo jsem a co chci.

✨ Vydělávám stejně jako v zaměstnání – ale za polovinu času.

✨ Jsem s dětmi (nebo sama!), kdykoliv chci. Nemám jen 5 týdnů dovolené.

✨ Nemusím ráno vstávat na budík – a to je k nezaplacení.

Občas se mi zasteskne, když vidím bývalé kolegy, jak si odškrtávají tradiční kariérní milníky, po kterých jsem kdysi toužila. Ale pak otevřu Booking a naplánuju si prodloužený víkend na hezkém místě – a hned si vzpomenu, proč jsem odešla.

Chceš taky odejít na volnou nohu? Moje doporučení:

✔ Měj jasný plán – proč odcházíš, čeho tím chceš dosáhnout, co budeš dělat.

✔ Vyzkoušej si podnikání nejdřív „bokem“ – neodcházej, dokud nevíš, že to aspoň trochu funguje.

✔ Měj finanční rezervu – ať nejsi pod tlakem.

✔ Prober to s partnerem/dětmi – v tak zásadní změně potřebuješ jednomyslnou podporu, ne házet klacky pod nohy.

✔ Pokud můžeš, otestuj si to „nanečisto“ – vezmi si dovolenou nebo neplacené volno a zkus si měsíc, dva na volné noze.

✔ Nebuď na to sama – podpora (praktická i mindsetová) je klíčová.

A poslední rada? Nečekej na dokonalý okamžik. On nikdy nepřijde. Udělej si plán, obklop se podporou a jdi do akce. Protože za rok můžeš být pořád tam, kde jsi dnes. A nebo o obří kus dál.

Chceš najít všechno, co pro podnikání potřebuješ, na jednom místě? Přihlas se na ByzFair 2025!